Smyčka

Pojem "smyčka" (vratná smyčka) se používá k označení "útvaru" v kolejišti, kde by došlo k napojení kolejnic opačné polarity. Typický a nejjednodušší je tzv. Balónová smyčka - viz obrázek.

Na kolejišti pak vznikne zkrat, úsek smyčky je nutné oboustranně izolovat, a vyřešit jeho napájení tak, aby se dal připojit v takové polaritě, která vyhovuje pro vjezd (výjezd), který právě chceme použít.

Smyčka ale může vzniknou i v řadě jiných případů, při propojování různých tratí, nebo kolejovou spojkou u tzv. falešné dvojkolejky:

Pro řízení smyčky se používá v zásadě nekolik přístupů:

1. poloha přestavníku. Poloha přestavníku přímo určuje polaritu v přepínaném kolejovém úseku. Takto můžeme řídit jak "balón", tak kolejovou spojku. U některých "útvarů" však určit přestavník, podle kterého by se polarita řídila nejde.
2. řízeni zkratem. Modul vyhodnotí zkrat, který vznike při přejezdu lokomotivy (vagónu s osvětlením apod) a propojení přepínaného úseku s okolím
3. řízení pomocí optických senzorů, kolejových kontaktů nebo detekce obsazení.
4. řízení software/PC na základě jízdního řádu, plánů atd.

Detekce vagonů

Pokud se používají proudové detektory obsazení, řízení smyček funguje nejlépe když jsou všechny vagony vybavené pro odběr proudu: - osvětlení - odporový lak na dvojkolí - odpor připojený na dvojkolí Nebo alespoň je-li takto vybavené první (lokomotiva obvykle proud odebírá) a poslední vozidlo soupravy. Jinak může nastat stav, kdy řídící software v PC, nebo obsluha vyhodnotí uvolnění úseku a přehodí výhybku na vjezdu do smyčky a způsobí vykolejení zadní části soupravy.

Jestliže na konci soupravy nejsou vagony s dvojkolími vybavenými pro detekci obsazení může dojít k tomu, že po plném najetí lokomotivy (resp. detekované části soupravy) do těla smyčky (přepínaného úseku) se původní přibližovací úsek uvolní. Tou dobou je ale zadní část soupravy ještě mimo přepínaný úsek. Kdyby v tu chvíli smyčkový modul přepnul polaritu v přepínaném úseku, tak při přejezdu kovového dvojkolí přes hranici úseků hrozí zkrat, který může vyhodnotit centrála a vypnout DCC výstup (jako obvykle při zkratu).

Bez-zkratové řízení

Tradiční způsob řízení vyžaduje zapojení senzorů, které zpracuje specializovaný modul. Ten řídí buďto jen polaritu, nebo i přestavník jako modul J.Fučíka . Ten vyžaduje aby na každé straně přepínaného úseku byl detekční úsek, kterým se smyčkový modul řídí.

To znamená, potřebujeme:

• jeden úsek vjezd
• vlastní přepínaný úsek smyčky
• jeden úsek výjezd

Konkrétně tento modul pracuje jen se servy. Máte-li motorické nebo elektromagnetické přestavníky - smůla. Navíc si modul "uzurpuje" řízení výhybky: to samozřejmě moc nevadí - ale většinou jsou přestavníky zapojené do jiných dekodérů a tenhle jeden by byl "zvláštní" (jinak nastavovaný, jinak fungující). Dále pak jsou nutné 2 další úseky, v rámci "smyčkové" koleje - minimálně na délku lokomotivy. Zároveň se "nějak" musí zajistit snímání obsazenení v detekčních úsecích (odkazovaný modul to nereší), aby se vlak "neztratil z raradu" případného řídícího software, nebo na panelu.

Na druhou stranu, většina jiných smyčkových modulů zase jen přepíná polaritu - o přestavník se musíte starat sami (nebo řídící SW) tak, aby nedošlo k podhození výhybky pod soupravou.

Odhaduji, že autonomní přepínání výhybky a "mizení" vlaku může způsobit potíže u SW stavění vlakových cest, případně u automatického provozu, který podle obsazení sleduje polohy souprav. Modul však reší nedetekované vozy, protože pro sepnutí musí souprava projet téměř celý přepínaný úsek a právě automatické přehazování výhybky. Případně se dá kaskádovat s "obyčejným" proudovým detektorem (nezkoušel jsem), aby byla souprava pod dohledem i v detekčních úsecích smyčky.

Další podobné moduly, komerční i nekomerční:

• Digikeijs DR5013
• ROCO 10767
• ...

Řízení pomocí čidel (ne obsazení) zajišťuje také zapojení Moduly Brno:

---